Randění na stará kol
Sedmdesátiletá vdova si našla stejně starého partnera na randění. Po pěti letech procházek, kaváren, výstav a divadel se děda konečně rozhodl ji požádat o ruku. Ona bez váhání souhlasila. Druhý den ráno, když se děda doma probudil, pamatoval si jen to, že ji žádal o ruku, ale už si nemohl vzpomenout, jak odpověděla. Řekla ano? Nedívala se tak nějak divně?
Telefonní číslo měl naštěstí napsané, takže jí ihned zavolal. S nervózním hlasem přiznal, že zapomněl její včerejší odpověd. Ona říká:
"Jsem tak ráda, že voláš. Docela jasnš si pamatuji, že jsem řekla 'ano', ale zaboha jsem si nemohla vzpomenout, komu."
 |
 |
 |